Risky play ve Finsku – emoce jsou součástí bezpečí

Venku běžně vyhodnocujeme rizika úrazů nebo ztráty dítěte. Ale co nejistota, smutek nebo hanba? Jak předcházet pocitům, které ohrožují wellbeing?

V helsinské školce Pilke vzniká emoční bezpečí skrze zdánlivě obyčejné věci. Lidé v týmu se nestřídají, děti se vracejí na stejná místa v přírodě a den má svůj rytmus. Právě tahle předvídatelnost vytváří pocit jistoty. Bezpečí tu nestojí na kontrole, ale na vztazích. Průvodci jsou přítomní, vnímají děti, přijímají jejich emoce a nesou odpovědnost za situaci. Místo vysvětlování více naslouchají.

Volná hra jako základ

Opakovaně zaznívalo, jak zásadní roli hraje volná hra. Ne jako „čas bez programu“, ale jako prostor, kde se dítě může skutečně projevit. Dospělý do ní nevstupuje automaticky. Spíš pozoruje, vnímá, co se děje, a podle toho jemně upravuje podmínky nebo svůj vlastní přístup. Neexistuje jedna správná cesta. Pokud dokážeme reflektovat tu svou a zůstávat v kontaktu s tím, co se děje, může být dobrá pro všechny.

Když něco nefunguje, neměníme děti. Měníme sebe.

Co tvoří bezpečí ve školce:

• přítomná pozornost průvodců
• přijetí pocitů
• důvěra a předvídatelnost
• dospělý ví, co je potřeba a nese za to odpovědnost
• více naslouchat, méně vysvětlovat

Bezpečí začíná u důvěry

Přednáška Carity z Home in Nature Association připomněla, že bezpečí je základní lidská potřeba a stojí především na důvěře. Dítě potřebuje cítit, že je viděno v tom dobrém, že jeho emoce mají místo a že dospělý ví, co dělá. Velkou roli v tom hraje i hra, která propojuje – s druhými lidmi i s prostředím.

Zazněla ale i zkušenost, že udržet společné hodnoty ve velkém týmu není samozřejmé. Když se vztahy mezi vedením a týmem naruší, může to ovlivnit celé prostředí.

Neměníme děti, měníme sebe.

Možná nejdůležitější myšlenka celého setkání byla překvapivě prostá. Když něco nefunguje, neměníme děti. Měníme sebe. To znamená být ochotní pozorovat, přijímat zpětnou vazbu a učit se.

Profesní růst není vedlejší věc, ale součást odpovědnosti vůči dětem.

A ještě malý návrat k jednoduchosti

Zaznělo i téma médií. Finsko se v mnohém vrací zpět – doporučuje se žádná obrazovka do tří let a ve školkách se technologie často vůbec nepoužívají, i když jsou k dispozici. Možná se tu znovu ukazuje stejný princip jako u hry: méně podnětů, více skutečného prožívání.

Tohle setkání Erasmus+ Risky Play připomnělo, že bezpečí není jen o pravidlech a prevenci úrazů. Je o vztazích, důvěře a schopnosti být přítomní.