Po prvním přečtení nového Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV) přišlo překvapení. Ve finální verzi dokumentu závazného pro všechny mateřské školy, tedy i pro ty lesní, se zčistajasna objevily digitální a kulturní kompetence.

Dosud bylo vše, co je třeba v mateřské škole rozvíjet, možné bez problémů zvládnout celoročně venku. Ale co s povinností rozvíjet digitální kompetenci? Nakoupit fotoaparáty, mikroskopy nebo rovnou tablety a hledat pro ně využití tam, kde dosud potřeba nebyly?

Na letní waldorfské akademii jsme měli možnost hledat jiné cesty ve spolupráci s prof. Paulou Bleckmann z univerzity Alanus v Německu. Její přístup je blízký tomu, co dlouhodobě prosazujeme – vycházet z vývojových potřeb malých dětí, klást důraz na wellbeing a prevenci rizik a učit prožitkem.

Vyhodnotit rizika

Když první lesní školky zahájily provoz v České republice, bylo nejdůležitější prokázat, že celoroční pobyt venku je pro děti bezpečný a že nepřijdou o možnost být kvalitně připravené na život a na školu v dnešním světě. Zavedli jsme tehdy proces vyhodnocování rizik, osvědčený v lesních školkách ve Velké Británii, a doplnili jej o vyhodnocení přínosů (risk–benefit assessment).

Prof. Bleckmann jako první krok při práci s médii také volí vyhodnocení rizik. Protože se celoživotně věnuje oblasti digitálních médií ve vzdělávání, má jejich rizika dobře zmapovaná – dosud identifikovala 43 oblastí, s nimiž se děti a mladiství mohou v digitálním světě setkat. Je to trochu jako v lese – i tam „číhají“ rizika, která je třeba znát a naučit se v nich bezpečně pohybovat. Cílem vyhodnocení tedy není vyhnout se lesu ani médiím a technologiím, ale naučit se je používat zdravě.

Podrobné shrnutí jednotlivých rizik je např. v německém doporučení Ministerstva pro rodinu spolkové země Porýní-Vestfálsko. Zjednodušeně z nich vyplývá, že vystavení malých dětí obrazovkám vede k omezení senzomotorického vývoje, rozvoje řeči, sociálních vazeb a pohybu, a v konečném důsledku i k omezení rozvoje kognitivních funkcí. Dále zvyšuje riziko vzniku závislostí, obezity a psychických potíží. To vše neznamená, že děti nemají rozvíjet digitální kompetence – naopak, potřebují se v digitálním světě orientovat. Jen je potřeba dobře promyslet, jak s nimi začneme.

Nejprve analog, potom digitál

Přístup, který prof. Bleckmann doporučuje, je založený na tom, že se děti učí rozumět procesům v „černé skříňce“. Doporučuje vyhnout se takovému používání technologií, kdy dítě nemá možnost prožít, jak vznikl výstup, který stroj vyprodukoval. A pokud to jinak nejde, pak by práce s technologiemi měla vždy probíhat za aktivní účasti dospělého.

Hledáme-li s dětmi na mapě nejkratší cestu zpátky do zázemí, použijeme papírovou mapu a prstem sledujeme cestu, kterou potřebujeme ujít, místo abychom online vyhledali trasu. Pro dospělého je to ztráta času, pro dítě je to budování prostorové orientace, nezbytné k tomu, aby později dokázalo online mapu smysluplně používat. V předškolním věku není cílem zrychlení, ale prožitek a pochopení. To se v těle malého dítěte odehrává především rukama a pohybem – nervová spojení základních struktur se teprve vytvářejí. To je zásadní rozdíl oproti dospělému, který už dokáže mediálně vnímané obsahy zasadit do existujících struktur.

Podobně to vysvětlil také Rudolf Hettich na letošním Letním kempu lesních školek: dítě se narodilo do trojrozměrného světa a potřebuje se v něm naučit žít – pohybovat se, navazovat vztahy, interagovat. Omezíme-li jeho zkušenost na dvojrozměrný svět obrazovky, zvyšujeme riziko poruch vývoje v mnoha směrech. Evoluce člověka zkrátka s klepáním jedním prstem na displej nepočítala.

Revidujeme školní vzdělávací programy

Mateřské školy budou mít povinnost implementovat nový RVP PV do svých školních vzdělávacích programů od školního roku 2026/27. Už v tomto školním roce je ale prostor začít se s novými cíli seznamovat. Při přípravách bude užitečné otevřít nové RVP PV a hledat cesty, které uznáte za vhodné pro vaši školku. Budete-li se orientovat na proces (z pohledu dospělého zdlouhavý a pracný), nikoli na rychlý výsledek (pohodlné jedno kliknutí), položíte tím dobrý základ pro práci s malými dětmi.

Může se jednat například o vyhledávání informací, při němž otázka „zůstává ve vzduchu“ bez okamžité odpovědi. Takový přístup nejen ukazuje různé zdroje informací a učí kritickému myšlení, ale také vede k hlubšímu zapamatování výsledné informace a probouzí motivaci učit se. Nebo se můžete zaměřit na opakující se vzorce – v pohybu, v přírodninách, ve zvucích – a ukazovat, jak se z po sobě jdoucích sekvencí vytváří výsledný obraz.

Konkrétní metody budeme ve spolupráci s prof. Bleckmann představovat v průběhu školního roku. Půjde nejen o práci s dětmi, ale také s rodiči. Opět je to zkušenost podložená daty: pokud v oblasti médií nejsou vzděláváni i rodiče, rizika pro děti výrazně rostou. Mateřská škola je přitom místem, kde odborně vzdělaní pedagogové mohou rodinám pomáhat ke společnému cíli – zdravému rozvoji dětí.

článek připravila Tereza Valkounová 

Zveme na přednášku s prof. Paulou Bleckmann

• 10. ledna 2025

• na Pedagogické fakultě UK v Praze

• Podrobnosti najdete v našich podzimních newsletterech