Založit lesní školku není jednoduché – chce to odhodlání, péči i podporu lidí kolem. Pokud právě stojíte na začátku této cesty, vězte, že v ALMŠ na to nejste sami. Členství u nás není jen o informacích a metodické podpoře, ale hlavně o komunitě lidí, kteří věří v sílu dobrých myšlenek, dobrých záměrů a dobrých lidí. Přečtěte si o zkušenostech našich nových členů – lesní školky Maštalka, která na své první děti s batůžky teprve čeká, ale už dnes má za sebou krásný příběh začátků.

Na otázky Michaely Hořejší odpovídal Michal Kladiva ze spolku Maštale dětem.

Proč jste se stali členy a co vám přijde na členství v ALMŠ nejužitečnější?

Když jsem kdysi začínal podnikat, učil jsem se metodou pokus/omyl. Nebylo kolem moc lidí, se kterými bych mohl kompetentně konzultovat každodenní problémy. Tento přístup občas přinesl bolestivé zkušenosti. Pravda je, že na to potom nezapomenete po celý život. Ale druhá pravda je, že ten život letí celkem rychle a pokud existuje možnost, že vás někdo na konkrétní bolestivé situace upozorní dopředu i s návodem, jak se jim bezpečně vyhnout a vy tím ušetříte moře času výměnou za trochu peněz, je to ten nejlepší počin, který můžete udělat. Přesně takhle vnímám přínos ALMŠ a její poskytnuté know-how, které byste velmi draze nabývali po nocích studováním zákonů a souvislostí. Pořádání vzdělávacích akcí a další podobné podpory je třešničkou na dortu, který ale má především skvělý základ.

Jak vypadá vaše zázemí?

Pro tuto chvíli jsme s povděkem přijali nabídku na umístění zázemí na soukromé zahradě venkovského stavení na rozlehlé louce obklopené lesy. Zde budujeme novou osmimetrovou jurtu a z přilehlého okolí vytváříme přírodní hřiště. Z tohoto místa lze vyrazit do přírody jakýmkoli směrem. Blízko máme borovicový les, smíšený les, pískovcové skály a lomy, rybníky i několik studánek s pitnou vodou.

Na co jste hrdí?

Že nás spojuje ryzí záměr vybudovat skvělou věc pro naše děti v nádherné přírodní rezervaci, kterou navštěvují lidé z celé republiky.

Jaké překážky se vám už podařilo překonat?

Školka se musí silně zafinancovat, a hlavně odpracovat začátek. Je to mnoho úsilí od spousty lidí a na každém záleží, jak individuálně překážky vnímá. Pro mě je to splnění dlouhého seznamu nutných úkolů různé náročnosti. Doposud bych však nic z toho jako překážku neoznačil. Kdybych měl ale opravdu zmínit jednu patálii, tak to byla otázka výběru pozemku, který nemáme vlastní. V prvopočátku jsme usilovali o využívání stávajícího zázemí místního pionýrského spolku určeného k pořádání letních táborů. Jejich základna je na úžasném místě z kraje lesa u rybníka, plně vybavena pro provoz lesní školky. Bohužel veškerá jednání s organizací nikam nevedla a hlasování členů dopadlo v náš neprospěch. Těchto příběhů jako přes kopírák se při oslovování podobných spolků pracujících s dětmi odehrálo rovnou několik. Měl jsem chvílemi pocit, že zakládáme kasino a ne školku.

Co bylo hnacím motorem při založení školky?

Na začátku to byl můj projekt, se kterým souzněla i moje žena. Když už to dospělo do bodu, kdy naše zapálená budoucí paní učitelka kvůli tomu dala výpověď v kamenné školce a vsadila na nás všechny karty v době, kdy jsme neměli ani pozemek, tak ten pocit odpovědnosti za dotažení projektu ke zdárnému konci nebyl vůbec zanedbatelný.  

Co byste doporučili lidem, kteří se stejně jako vy rozhodli založit školku?

Z naší strany je ještě moc brzy rozdávat v tomto bodu nějaká moudra ostatním. Za mě osobně je to ale jednoznačné. Připravit si spoustu peněz, a ještě nějaké další k tomu až ty první dojdou. Není nic horšího, než když vám v půlce projektu dojde šťáva, protože jste počítali s podporou sponzorů. Je opravdu dobré počítat s plánem, že v tom zůstanete úplně sami. Budete potřebovat všechno zafinancovat ze svého a peníze získávat až potom zpětně. Nikdy nespoléhejte na sliby okolí a mějte 100% prostředků nachystaných dopředu.

Jak jste přišli ke svému jménu?

Minulý rok v únoru jsem se svojí dcerou seděl při západu slunce na vysoké pískovcové skále v centru místní přírodní rezervace. Chodíme sem spolu často. V tu dobu ji byli 2 roky, vyprávěla mi něco o zvířátkách a já vnímal, jak se jí tady líbí. Moc času na ni bohužel nemám, ale tyhle dlouhé dobrodružné výpravy nás vždycky velmi sblíží. Právě na té skále jsme se spolu domluvili, že tady v srdci Toulovcových Maštalí postavíme školku, kam bude ráda chodit. Když jsme dorazili domů, hned to oznámila mamince. V květnu jsem s touto myšlenkou oslovil naši první učitelku Mílu, v říjnu potom druhou učitelku Báru. Během roku 2025 se přidalo do party několik dalších lidí. 19. června vznikl spolek Maštale dětem a 6. října stavíme naši první jurtu. Maštale jsou regionální poznávací značkou místní čisté přírody. Maštalka je bránou do tohoto světa pro ty nejmenší. To jméno jsme vymysleli s dcerou na té skále :-)

A co na to budoucí průvodkyně Míla?

Činnost Lesního klubu Maštalka v Budislavi je teprve na začátku. Do srpna 2025 jsem působila v mateřské škole ve stejné obci, takže zdejší přírodu velmi dobře znám a s dětmi mám mnohokrát prochozenou. Z vlastní zkušenosti vím, že největší radost mají, když si mohou hrát v lese, volně pobíhat po loukách nebo pozorovat život u rybníků. Je nádherné sledovat, jak při volné hře ožívá jejich fantazie a jak z toho co v přírodě naleznou, dokážou vytvořit celý příběh. Máme velké štěstí, že tato krásná místa máme přímo v blízkosti našeho klubu, a těším se, až je s dětmi budeme objevovat.

Co vám práce v lesním klubu zatím přináší?

Přináší mi hlavně intenzivní zkušenost s přípravami – je to náročné na čas i energii. Současně ale cítím velkou radost z toho, že se krok za krokem rodí něco smysluplného, co má budoucnost a bude přinášet radost dětem i rodičům. Velkým přínosem je pro nás členství v ALMŠ, poskytuje nám odbornou podporu, ale i možnost dalšího vzdělávání a výměny zkušeností s dalšími lesními kluby.