Lesní rodinný klub Kalužníček letos slaví už 16 let společného putování přírodou, učení i radosti. Nedílnou součástí našeho klubu jsou už sedm let také dobrovolníci, kteří k nám přijíždějí z různých koutů Evropy. Přinášejí dětem i průvodkyním novou energii, nápady a jiný pohled na svět – a sami si od nás odvážejí spoustu zkušeností, přátelství i krásných vzpomínek. O tom, jak dobrovolnictví obohacuje život v Kalužníčku, nám povyprávěla koordinátorka Adéla Nešporová. Moc jí děkujeme za milé sdílení.

Jaký program pro získávání dobrovolníků využíváte?

Využíváme program Evropského sboru solidarity, který v Česku zastřešuje Dům zahraniční spolupráce (podobně jako programy Erasmus+). Jedná se o program dlouhodobého mezinárodního dobrovolnictví, díky němuž mohou mladí lidé z různých zemí přijíždět a zapojit se do naší každodenní práce v Kalužníčku. Před časem jsme také navázali spolupráci s místní Charitou, protože jsme chtěli otevřít dveře i místním dobrovolníkům – mladým studentům nebo naopak starším lidem, kteří by mohli část dne trávit s dětmi v Kalužníčku. Nakonec ale Charita tuto možnost vyhodnotila tak, že by mohlo jít o nahrazování pracovních pozic, což je podle mě nedorozumění. Dobrovolníci u nás nikdy nenesou zodpovědnost za děti – ta zůstává plně na našich průvodkyních a mně. Jejich role je spíš doprovodná a obohacující: přinášejí do Kalužníčku nové podněty, energii a inspiraci.

Kolik mladých lidí už u vás prošlo dobrovolnictvím?

V Kalužníčku jsme dosud přivítali přes sedmnáct dobrovolníků z různých koutů Evropy i mimo ni.

Odkud dobrovolníci pocházejí? Máte i české účastníky?

Dobrovolníci k nám přijíždějí nejčastěji ze Španělska, Řecka a Turecka, ale také z Polska, Itálie, Gruzie, Srbska nebo Francie. České dobrovolníky zatím nemáme – podle pravidel programu se totiž mohou do projektů ve své vlastní zemi zapojit pouze ti, kteří mají omezené možnosti vycestovat (například ze zdravotních důvodů nebo třeba kvůli péči o člena rodiny).

Co vám práce s dobrovolníky přináší vám, dětem i organizaci? Co přináší pobyt u nás dobrovolníkům?

Pro průvodkyně je to příležitost poznávat nové kultury, učit se jazykům a zůstat v kontaktu s mezinárodním prostředím. Dobrovolníci bývají skvělými pozorovateli, kteří přinášejí nové úhly pohledu na děti i na naši práci. Dětem přináší přirozené setkávání s cizím jazykem a kulturou. Učí se komunikovat, překonávat jazykové bariéry a sami se stávají učiteli – často totiž dobrovolníky učí češtinu, což děti opravdu baví. ;) Organizaci účast v programu posiluje dobré jméno jak na lokální úrovni (město spolupráci velmi oceňuje), tak i v mezinárodním měřítku – jsme v kontaktu s dalšími organizacemi v rámci celé Evropy. Dobrovolníci získávají hlubokou zkušenost s jinou kulturou, učí se respektu, toleranci a samostatnosti. Většina z nich sdílí dům s dalšími dobrovolníky působícími v jiných školách na Tišnovsku, takže za rok u nich pozorujeme obrovský osobní růst – často se z nejistých třeba osmnáctiletých mladých lidí stávají sebevědomé osobnosti, které umí stát pevně na vlastních nohách. Zkušenější dobrovolníci pak často chtějí ve své zemi založit vlastní lesní školku/klub nebo chtějí své znalosti a zkušenosti z dobrovolnictví u nás přenést do klasických školek ve své zemi.

Kolik dobrovolníků u vás působí nyní?

Momentálně se u nás střídají dva dobrovolníci. Jeden ze Španělska právě ukončil svůj téměř roční pobyt, již za pár dní k nám dorazí další dobrovolnice také ze Španělska a čekáme ještě na dobrovolníka z Turecka. Obvykle máme dva dobrovolníky současně. V Kalužníčku tráví s dětmi šest hodin denně čtyři dny v týdnu, pátý den věnují přípravám a poradám, péčí o sociální sítě atd.

Co je pro vás při organizaci práce s dobrovolníky nejnáročnější?

Nejnáročnější bývá samotné hledání a výběr dobrovolníků a hlavně srozumitelné vysvětlení, co obnáší celoroční práce s dětmi v lesním klubu. Každý dobrovolník přichází s jinými zkušenostmi, a tak je potřeba hodně sdílení, vzájemného porozumění a ladění se.

Jak dlouho trvá, než se dobrovolník skutečně dostane k vám?

Proces od prvního kontaktu po příjezd trvá různě – někdy jen několik týdnů, v případě vízových dobrovolníků se ale může protáhnout až na tři měsíce, s čímž už v projektech počítáme.

Jak dlouho dobrovolníci obvykle zůstávají?

Program umožňuje pobyt až 12 měsíců, o což se většinou snažíme. Pro některé je to ale dlouhá doba, a tak pobyt během projektu zkracují. Máme proto možnost přijímat i dobrovolníky na kratší dobu – to bývá osvěžující jak pro tým, tak pro děti. Zhruba dva měsíce však obvykle trvá, než se dobrovolník zaučí a opravdu sžije s prostředím.

Máte nějakou hezkou příhodu nebo zpětnou vazbu od dobrovolníků? Vrací se k vám někdo znovu?

Naše průvodkyně mají spoustu hezkých příhod - tráví s dobrovolníky nejvíce času. Tak předávám jednu od průvodkyně Viky: Jak je důležité míti dobrovolníka. Byl to Putovník (tzn. celodenní výlet), už nevím přesně jestli na jaře nebo na podzim, každopádně děti s sebou neměly mít oběd, ale špekáček, že si v rámci výletu uděláme zastávku u ohniště a oběd si opečeme. Nachystali jsme s dobrovolníkem Djangem oheň, děti pomáhaly, stačilo ohýnek jen zapálit. A já neměla sirky. Ani zapalovač. Obrátila jsem se na Djanga: Do you have lighter? I forgot to put one in my bag! Odpověď byla No. Tak jsem začala propadat zoufalství, že ten oheň nebude. Django se mě zeptal: "Do you have some money?" V kapse jsem měla desetikorunu. "How do you say fire in czech?" Oheň! A Django vzal tu desetikorunu a vyzbrojen jen slovy Oheň a Prosím se pustil střemhlav z kopce dolů. Koukám se za ním a vidím, že má namířeno k traktoristovi, kterého jsem si před tím nevšimla. Vítězoslavně se vrátil se zapalovačem a zachránil všechno. Někteří dobrovolníci se k nám vracejí – třeba jen na návštěvu, aby pozdravili děti a tým. Někdy se stane, že u nás zůstávají déle – pokud je to možné, pokračují na DPP nebo si najdou práci v okolí Tišnova či Brna.  V kontaktu jsme s mnoha z nich a je krásné sledovat, jak se jim daří a kam je jejich zkušenost z Kalužníčku posunula.

Rozhovor vedla Michaela Hořejší.