Rozhovor s Petrou Jäger, zakladatelkou první německé lesní školky

Zveřejněno: 7. 9. 2021

<  Zpět na výpis

Přinášíme vám rozhovor Terezy Valkounové, spoluzakladatelky Asociace lesních MŠ s Petrou Jäger, zakladatelkou první oficiálně uznané lesní mateřské školy v Německu. Petra má téměř 30 let praxe a stále živé nadšení a ideály, které šíří i přes hranice. Za poslední rok jsme se s ní měli osobně setkat již několikrát, epidemie koronaviru však umožnila jen online setkání v rámci projektu podpořeného hlavním městem Praha. Její přítomnost na Letní škole tak byla s napětím očekávána a pro všechny zúčastněné byla velmi inspirativním impulzem.

 

TV: Jak vnímáš začátky lesních školek v Německu. Dá se to nějak porovnat s vývojem v ČR?
PJ: Potřebuje to každopádně odvážné lidi, kteří se nebojí jít novými cestami. K těm každopádně ty, Terezo, patříš a velmi to cítím i tady, na Letní škole. Tolik promyšlených příprav a reflektovaného činění je v tvém týmu. Myslím, že Česká republika je na velmi dobré cestě. Jsou ale určitě potřeba také další lidi, kteří budou tuto myšlenku podporovat. I pro Asociaci si přeji lidi, kteří to ponesou dál. 

 

TV: V ČR narážíme v současné době na dvě oblasti a to je zázemí a stravování. Měla bys tip nebo vzkaz pro ty, kteří o těchto oblastech rozhodují? Co bys jim vzkázala?
PJ: V Německu to bylo tak, že jsme začali s malým zázemím, s malou boudičkou. A další školky to začaly dělat taky tak, zařídily se nějakým zázemím, třeba maringotkou. Protože se zakládalo čím dál více lesních školek, měla vláda potřebu mít je pod kontrolou. Určitě také proto, aby chránili děti. Občas si myslím, že to bylo také proto, aby úplně nepustili z rukou systém. Najednou vznikly podklady, které nařizovaly, že zázemí (kam patřila třeba maringotka) nemohlo být jen tak postaveno v lesích, ale muselo být plně zařízeno. Pro spoustu pedagogů to byla veliká hrůza. Neuměli si představit co budou bez maringotky dělat. A tak se přes Spolkový svaz a další zařízení, která se připojila, dostali na zasedání vlády, a byli vyslyšeni. Bylo to drsné, ale nakonec jsme mohli odklonit zákon a používat naše maringotky a zázemí. 
Čím větší síť a více lidí integrovaných do této ideje, tím jednodušší je o tom přesvědčit i politiky. Třeba i ve vašem okolí existuje nějaká politická strana, která je vám blízko a je zapojena do smysluplných konceptů. Z dlouhodobého hlediska pak také trošku doprovází a podporuje. Občas jsou takoví lidé mezi rodiči, občas “někdo zná někoho”, a pak je tou dobrou podporou.

 

TV: Pro mě je zajímavé, že i po tolika letech fungování lesní školek v Německu vznikne problém. A napadá mě, že by bylo zajímavé spojit síly na úrovní Evropy. Před osmi, devíti lety jsme zažili spolupráci mezi českým a německým ministerstvy životního prostředí. Tato oficiální spolupráce na téma lesní školky nám velmi pomohla. Dovedeš si to nějak představit, podpořit v Evropě téma zázemí v lese?
PJ: Umím si to představit, moc rádi nabídneme pomoc a my bychom ji taky přijali, kdyby to tehdy bylo možné. Každá země je odlišná a občas je to odvislé od jedné osoby, která sedí u stolu a může rozhodovat. Velká šance také je, když se lidi u těch stolů mění. Taky souhra zemí v Evropě může znamenat, že budeme mít sice hranice, ale zároveň budeme mít zastřešující spolek, což je příroda. Proto podporuji Erasmus a další projekty, je to pro budoucnost důležité. Bylo by zajímavé založit školku, která by byla v Čechách a zřizována německým spolkem. Nebo by byla možná spolupráce mezi zeměmi tak, že by spolek byl na jedné straně a jeho působiště na druhé. A možná by to mohlo pomoci ukázat, že to může fungovat jedné či druhé straně.

 

TV: Zmiňovala jsi ministerstvo životního prostředí, které podporuje i naší Letní školu. To se zabývá environmentální výchovou. Je ještě tenhle koncept přítomný, důležitý ve vzdělávání v lesních školkách?
PJ: Skrze změny v podobě covid-19 a namáhanému klimatu potřebujeme v této oblasti posílení ve vzdělávacích zařízeních. Jsou dva pilíře, které mají být v Německu rozvíjeny – jeden z nich je digitalizace a druhý environmentální vzdělávání. Když se na to podíváme, tak digitální vzdělávání je pojato ve velkém, oproti environmentálnímu, které je spíše v menší míře tak, aby to bylo pokryté. To staré enviromentální vzdělávání potřebujeme znovu zažehnout a využít digitalizaci, ale nedávat ji takovou důležitost. Každopádně je to pořád nutné a jsou taková slova, která přibývají a stojí za touto myšlenkou a to pozornost, udržitelnost a štěstí. To není něco, co bychom se měli učit, ta touha je v každém. Myslím, že je dobré prosazovat tyto věci více než digitalizaci.

 

TV: V Čechách vnímáme velký tlak na digitalizaci, ale diskuze o životním prostředí jako prioritě chybí. Zmiňovala jste nová slova, vidíte v nich nějaké krédo lesních školek, které by mohly vnést do diskuze a zažehout v ní něco nového?
PJ: Bylo by dobré se podívat přímo do toho konceptu, jak se vztahuje třeba i k našim rodinám. A pak se podívat, proč je to v některých zemích jednoduché jako je Finsko a Švédsko. Co potřebujeme od naší země, abychom se tam dostali. Kde se můžeme podpořit a pomáhat si v tom, co nám dobře jde. A na druhou stranu je potřeba vědět, že pokud to v té zemi není zrovna možné, budu za to samozřejmě dál bojovat. A rozdělit si sílu bojování mezi hodně lidí. Pak těmi kroky, které jsou možné, jít a jiné si nechat otevřené. 

 

TV: Díky za každý malý krok.


Pozn. Ve Finsku mají ve vzdělávacím programu štěstí.

 

 

Letní školy v letech 2019, 2021 a 2022 jsou z rozhodnutí (č. 14541862) ministra životního prostředí podpořeny ze Státního fondu životního prostředí v rámci výzvy 4/2018 (NP ŽP). 

        

 

Přihlášení

Zapomněl jsem heslo Registrovat se